Business hand robot handshake, artificial intelligence digital transformation

Jaké výzvy přinese HR(M) následující dekáda? Nové technologie v HR víří emoce

Oblast HR a personální práce zažívají neskutečný obrat. Desítky let relativně stojaté vody, čas od času mírná inovace... Chatboti, umělá inteligence, digitalizace – dnes se na nás nové technologie „valí“ ze všech stran. Světem HR víří silné emoce.

Tento článek vznikl jako volný přepis z vystoupení ne EVOLVE Summit 2021.

Oblast HR a personální práce zažívají neskutečný obrat. Desítky let relativně stojaté vody, čas od času mírná inovace… Chatboti, umělá inteligence, digitalizace – dnes se na nás nové technologie „valí“ ze všech stran. Světem HR víří silné emoce. Jsou nové technologie něčím, čeho bychom se měli obávat? Jaké nové výzvy následující dekáda přinese? Jaké překážky nám připraví? A hlavně – jak se k tomu postavit?

Jít do HR z „lásky k papírování“?  

Důvodů, proč vstoupit do světa HR, může být několik. Pro někoho může být motivací například vášeň pro „papírování“. Pro někoho zase vášeň pro práci s lidmi. Zkuste se teď zamyslet a zodpovědět si – najde se opravdu někdo, kdo by se ve světě HR a personální práce bez lidí obešel? Někdo, pro koho by právě „papírování“ hrálo prim? Budeme doufat, že ne. Protože právě o lidi tu jde.

A to – možná více než kdy před tím – i v tomto období digitalizace a automatizace, kdy však můžeme nabývat naprosto opačného dojmu. Pociťovat strach. Strach z „odlidštění“. Z psychologického hlediska je naprosto pochopitelné, že nám nové technologie mohou připadat jako hrozba. Že se můžeme cítit „ohroženi“, což v nás může vzbuzovat jistou skepsi a rezistenci. Cílem tohoto článku není tento strach umocnit či prohloubit, ba naopak. Cílem je ukázat, že je možné zapojovat více technologií, a zároveň být lidem blíže. Jak?

Přidat technologie = odebrat lidský kontakt?

Na implementaci technologií se lze dívat z několika rovin. Napadlo vás někdy, že byste kvůli technologiím například mohli přijít o práci? Nebo naopak, že za vás udělá práci umělá inteligence a vy budete doma jen počítat rentu? Že na všechno jednou budou aplikace a vy nebudete mít, „co dělat“? Ono např. zavést „automatické sortování životopisů“ totiž jistě práci ušetří. Znamená to také ale, že s přidáním technologií, automaticky ubíráme lidského kontaktu. „Když to digitalizujeme, nebudeme se muset s lidmi ani tolik potkávat.“… Takové nastavení mysli však k optimální implementaci nových technologií nevede. Proč?

Přidat technologie = přidat lidský kontakt

Protože to je ve skutečnosti naopak. Technologie neznamenají hrozbu. Naopak nás mohou vést k lepším výsledkům a naši práci „polidštit“. A když na technologiích přidáme, můžeme zároveň přidat i na lidském kontaktu. Když totiž odebereme to „papírování“ kolem z CVček, můžeme investovat svůj čas a úsilí tam, kde to má opravdu smysl. Co se tedy zkusit na nové technologie podívat jako na příležitost vrátit se v HR k tomu, co jsme od začátku chtěli? Tedy k té skutečně práci s lidmi? 

Od „lidských zdrojů“ k „lidským vztahům“

Zkuste si teď představit situaci, kdy by vám z vaší stávající agendy něco odpadlo a vám by se tak vytvořil volný prostor. Dejme tomu – hodina denně. To by znamenalo 5 hodin za celý pracovní týden. Vytvořil by se čas, ve kterém byste se mohli věnovat něčemu, co vám v HR dává opravdu smysl. Jak byste s tímto časem naložili? Co vás napadá? Co byste posílili? Co byste přidali? Bylo by to něco z kategorie „Human relations“ (lidské vztahy)? Možná by vás napadlo něco jako: „Zkusil bych tu zpětnou vazbu s kandidátem místo 5 minut prodloužit na čtvrt hodiny“ nebo „Možná bych zařadil hlubší screening.“

Pokud tedy opravdu přemýšlíte o tom, zda určitou technologii implementovat, či ne, nemělo by vás primárně zajímat, že „to ušetří čas a peníze“. Primárně je potřeba si uvědomit, co to na druhé straně přináší. Díky technologiím totiž můžete dělat to, v čem jste dobří – pracovat s lidmi. Kategorii „Human resources“ (lidské zdroje) lze pak hravě přenechat právě technologiím a „té umělé inteligence“ se zkrátka už nebude třeba obávat. A my – lidé – se budeme věnovat lidem. Nám se taková představa opravdu libí. Co na to říkáte vy?

Co v následující dekádě můžeme čekat a do jakých oblastí mohou technologie zasahovat?

  1. Výběr lidí – chatboti, strojové čtení CV, gamifikace, asynchronní videointerview
  2. Rozvoj lidí – virtuální realita, big data analýzy, virtuální kouč, videointerview
  3. Podávání zpětné vazby – algoritmy pro rozbor emocí a obsahu/chování
  4. Propouštění – prediktivní analýzy a indexy, „neuro hry“

Opravdovou „výzvou“ je náš „mindset“

Toto vše již v rukách máme – nebo minimálně velmi brzy mít budeme. O konkrétní technologie však zase tolik nejde. Ta „výzva“ totiž aktuálně vůbec nespočívá v technologiích samotných. Ta „výzva“, kterou nové technologie přináší, je v našem „mindsetu“. Na čem opravu zaleží je to, jak o technologiích dokážeme přemýšlet. Jak jsme schopni je ne/používat a také, jak je dokážeme zařadit do našich každodenních pracovních procesů.

Technologie nejsou hrozbou v tom smyslu, že by HR odlidštily, ale naopak otevírají prostor pro tu lidskou stránku, na kterou běžně přes množství repetitivní práce není prostor. Právě díky technologiím můžete dělat to, co jste si v HR dělat přáli = pracovat s lidmi.  A to jde v HR především. Je jen potřeba to uchopit z té správné strany.

Sdílet článek

Share on facebook
Share on linkedin
Share on email

mohlo by vás zajímat