H@Wconference_299

Jak jsme zažili (konferenci) Štěstí v práci

V říjnu jsme zažili skutečné Štěstí v práci! Celé dva dny jsme totiž strávili na akcích, kde jsme si jen hráli, povídali a popíjeli prosecco. Zní to jako flákání, co? Ale my jsme u toho odvedli i pořádný kus práce! Tomu říkám správný work-life balance, musím nás opravdu pochválit. 

Ve dvou našlapaných dnech jsme se podívali na Happiness@Work v pražském Kongresovém centru a následně na Startup Festival na Vysoké škole ekonomické. Jak můžete vidět na videu, naše mluvidla se celou dobu nezastavila. Vedli jsme rozhovory nejen o štěstí. Zvídavým kolemjdoucím jsme dávali nahlédnout do toho, co umíme. A lákali jsme na zážitky… 

„Poraz draka a získej tajemný svítek!“

Tato slova svítila na obrazovce naší – pro tuto příležitost speciálně zbudované – žluté konferenční budky. Vytvořil ji Petr, svýma vlastníma rukama, podle své vlastní vize, potil u toho krev a budku dotáhl k neskutečné dokonalosti! Podezírám ho, že se po nocích a víkendech tajně věnuje zakázkové truhlařině.  

Než se tam však ráno v den první tato výzva (a vůbec obrazovka samotná…) objevila, chvíli to trvalo. Petr a Honza by mohli vyprávět. 

Na můj dotaz, jak probíhala příprava, zaznělo něco jako 🤬„Ghja dnkdsvÁ**hde had 3Š##KNDAV fg*g%@ grrrrr ***jds“. No, asi jsem kolegům svými něžnými ženskými oušky moc dobře nerozuměla. Nevadí. Každopádně obdivuji, jak statečně se se všemi nástrahami poprali a za chvíli už galantně vedli první dobrovolnou “kořist“ do budky. 

„Máš na to?“

Tato otázka byla lite motivem celé naší akce. Video s mariovskou grafikou přilákalo spoustu dětí devadesátek. A nejen jich! Věřili jsme, že o naši hravou diagnostiku bude zájem, ale až takový – to jsme tedy skutečně nečekali. 

A o co vlastně v budce šlo? Spot na obrazovce zobrazoval pětihlavou saň, které měl účastník setnout všechny hlavy – tedy, pět oblastí, ve kterých měl účastník prokázat své kompetence a prověřit připravenost pro danou pozici. Účastníci výzvy prokazovali své kompetence na tyto pozice: 

  • Komtesa z managementu 
  • Loupežník z obchodu 
  • Trhovkyně z marketingu
  • Viking vůdce 
  • Rytíř k vašim službám

Asi nikoho nepřekvapí, že téměř dvě třetiny účastníků (61%) se viděly v manažerské pozici. Kdo by nechtěl být vikingem nebo komtesou? Pětina odvážných (20%) s pětihlavou saní bojovala o pozici rytíře. Nejmenší zastoupení měly obchodně-marketingové role loupežníka (11%) a trhovkyně (8%).

Výběrová řízení nebyla reálná (omlouvám se, pokud jsem právě zklamala uchazeče z konference, kteří stále čekají na přijímací dopis). Reálná nebyla ani délka videointerview, která se oproti běžným 20-25 minutám zkrátila zhruba na čtvrtinu, stejně tak počet otázek. Kvantitativní zhodnocení kompetencí však odpovídalo tomu, jak to chodí v praxi. 

Účastníci vešli do budky, spustili interview pro vybranou pozici a pak už jen na kameru odpovídali na kompetenční otázky. Pro každou pozici byly otázky jiné, protože sledovaly výkon “hráče” v jiných kritériích. Trhovkyně přece potřebuje jiné dovednosti než loupežník nebo viking, to dá rozum. Skvěle a na míru – tvořila to Maru! Nahraná video interview pak nehodnotil žádný automat, ale reálný psycholog – já. 

Mrkněte se na krátký sestřih z konference :-)

Asi stejně jako já tušíte, že posouzení skutečných projevů člověka psychologem přináší výrazně přiléhavější výsledky než automatizované výstupy osobnostních dotazníků. A to už vůbec nemluvím o stylizaci, která provází sebeposouzení, a pro kterou v reálném projevu hodnoceném psychologem není místo. 

„Tak jak jsem dopadl(a)?“

Některá video interview se podařilo vyhodnotit již na místě a účastníci si tak rovnou odnesli svůj tajemný svitek s hodnocením. V řadě před budkou čekalo tolik zájemců, že se mi z hodnocení skoro zavařil notebook i mozek! Nakonec jsem (posilněná kávou a příjemnou konverzací) dokázala většině nedočkavců vyhovět, a ti ostatní o hodnocení také nepřišli – obdrželi jej v nejbližších dnech e-mailem. 

Já jsem tedy střídavě konverzovala a hodnotila, Petr konverzoval a uváděl “bojovníky s drakem” do budky, Honza konverzoval a vedl workshopy, Maruška po přípravě „výběrek“ fandila na dálku ze školení, a náš skvělý IT tým zajistil technickou stránku. Šťastná to spolupráce. 

„Co je to za víno? Můžu si dát?“

S postupujícím časem se naše “herní” video diagnostika stávala více a více hravou a odlehčenou. Účastníky jsme do budky pouštěli v čím dál větším počtu a s větším počtem skleniček. Někteří přišli vyloženě na prosecco, ale pak jsme je zaujali i jinak – tím, co v YCLUSTER děláme. 

Hodnocení videí pak bylo poněkud oříškem… Ale nevadí, věřím, že si účastníci odnesli alespoň příjemnou novou zkušenost. Až budou chtít zhodnotit své kompetence a potenciál pro zdolávání reálných výzev, vědí, na koho se obrátit. A také, že hodnocení psychologem nebolí! To byl náš hlavní cíl.

Za mě byly obě konference velmi příjemnou a obohacující zkušeností a už teď se těším, až s budkou zase vyrazíme někam do světa. Věřím, že s každou akcí se bude zájem ještě zvyšovat a my budeme po gottovsku s úsměvem říkat: „Tak letos jsme to opravdu, ale opravdu nečekali.“ 

A co vy? Máte to štěstí, že znáte dobře sebe i své lidi? 

Sdílet článek

Share on facebook
Share on linkedin
Share on email

mohlo by vás zajímat

Close Menu