yellow-block-step-light-bulb-drawn-chalkboard_23-2147873893

10 tipů, jak se v roce 2020 (nejen) kariérně posunout

Máme tady leden, čas předsevzetí. Dala jsem si předsevzetí napsat tento článek 1.1. Pak v pondělí. Pak další pondělí. No, dneska máme pátek po posledním lednovém pondělí… Ten čas ale letí. Každopádně, článek je online! Je leden? Je. Stejně by to hned po Silvestru nikdo nečetl. Každý dospával po novoročních oslavách. A kdo si dal předsevzetí hned prvního, ten ještě nepotřeboval rady, jak v jeho plnění vytrvat. Nejlepší je zkusit si to nejdřív sám, skočit do vody a plavat (hlavně to v tom mrazu neberte doslova!). Doporučuje to 9 psychologů z 10.

Taky se vám stává, že svá předsevzetí oddalujete na potom a jejich plnění se vám nedaří? Nejste v tom sami. Jak vidíte, já jsem použila hned několik osvědčených technik, abych se s neplněním předsevzetí vypořádala. Doporučuji:

  1. Buďte na sebe hodní (pořád je ještě leden…). 
  2. Najděte si výmluvu (stejně by to nikdo nečetl prvního…). 
  3. Najděte si informace, které jsou s výmluvou v souladu (stejně by to nikdo nečetl prvního, 9 z 10 psychologů říká, že je nejlepší to nejdřív zkusit sám). 

A to jsou mé tři tipy. Hodně štěstí při posunu v kariéře! 

Cože, že byste to s takovými radami daleko nedotáhli? Popravdě, já taky ne. Je fajn umět odpočívat, ale je taky fajn si umět říct dost a pustit se do práce. 

Pojďme se teď podívat na pár skutečně užitečných tipů pro dosahování vytyčených cílů, které vychází z principů psychologie a sebeřízení.

1. Definujte cíl.

Správné nastavení cíle je klíčové. Čeho chcete vy sami skutečně dosáhnout? Z jakého důvodu? Jaké to bude, až se cíl naplní? Uvědomte si dopad na váš každodenní život, na vaší práce, osobní život a pocit ze sebe sama. Také je dobré hned v první fázi odlišit, zda pochází přání z vaší vlastní hlavy, nebo jde o očekávání okolí. V druhém případě má také smysl se nad přáním zamyslet – chcete přece být dobrým nadřízeným/zaměstnancem/podnikatelem/partnerem – ale aby to fungovalo, musíte především vy sami vidět v cíli smysl a užitek.

Osvědčuje se cíl formulovat pozitivně. Tedy například „Budu jíst zdravě a střídmě“ místo „Nebudu se přejídat junk food“ nebo „Budu začínat důležitou práci včas“ místo „Nebudu vše nechávat na poslední chvíli“. Dejte si realistický cíl: Málokdo dokáže (a nebo vůbec chce!) jíst do konce života jen kila zeleniny; oproti tomu cíl “zelenina alespoň 5x týdně” dává více prostoru a vašemu zdraví prospěje také. Pamatujte na pravidlo 80:20. 80% zdravé stravy dostatečně vyrovná 20% té méně ideální. A to, co děláte 80 % roku dělá rozdíl – ne pár intenzivních zážehů úsilí (uběhnout 20 km, absolvovat víkendový kurz pozitivního myšlení,…) s následným propadem do pasivity (sedět na gauči a brblat).

2. Konkretizujte cíl.

Dát si předsevzetí typu „Budu lepší šéf/zaměstnanec/podnikatel/partner“ je sice chvályhodné, ale příliš obecné. Většina lidí pak těžko hledá postupné kroky k naplnění cíle, protože v hlavě nemají představu, co přesně pro ně „lepší šéf/zaměstnanec/podnikatel/partner“ vlastně znamená. Cíl pak brzy pustí z hlavy. A nebo na něj naopak často myslí a věnují se neproduktivním výčitkám (nejsem dost dobrý, neplním cíl!). Co pro vás znamená být lepší? Pracovat více a dosahovat výsledků? Pracovat méně a více se věnovat rodině? Nacházet rovnováhu mezi různými životními rolemi? Pokud je vaším cílem například být lepší v práci, uvědomte si, kterou oblast (pro začátek si vyberte jednu) chcete a potřebujete zlepšit. Může to být produktivita, soustředění, komunikace, asertivita, zvládání stresu, zvládání konfliktů,…A nebo třeba angličtina! I oblast dále konkretizujte, dosáhnete pak úspěchu s větší pravděpodobností. Tedy místo “Zlepším se v angličtině” může cíl znít například “V horizontu jednoho roku dosáhnu v angličtině úrovně B2”.

3. Rozporcujte slona.

Mnoho lidí na konci roku (ale i při jiných příležitostech, třeba po motivační přednášce) rekapituluje svůj předchozí život a těší se na „nový začátek“, kdy budou dělat všechno dobře. V práci budou výkonní a spokojení, budou mít skvělé vztahy s kolegy, nadřízenými i podřízenými, udělají si čas na rodinu a koníčky, začnou znovu malovat a cvičit, upraví stravu, vysadí cukr a lepek, ráno budou vstávat dřív a hodinu meditovat,… Zní to krásně, ale také nereálně. Třeba toho všeho postupně dosáhnete, proč ne. Ale opravdu nefunguje změna o 180 stupňů ze dne na den. Vím to ze své zkušenosti, ze zkušenosti klientů i z psychologických výzkumů.

Co funguje? Dát si pro začátek jeden cíl a ten si ještě rozporcovat na menší kousky. U výše zmíněné angličtiny by to mohly být například tyto kroky: Vyhledat si kurzy angličtiny v okolí, zjistit reference, přihlásit se do vybraného kurzu, navštěvovat kurz, při sledování seriálů začít dávat přednost originálnímu znění před dabingem, denně se naučit nebo zopakovat pár slovíček (na což jsou už dnes různé zábavné aplikace do mobilu), jednou nebo dvakrát do měsíce si osobně nebo po Skypu popovídat s někým v angličtině, … 

4. Začněte hned.

Neoddalujte splnění cíle na leden, na pondělí nebo na dobu, kdy budete mít pro plnění cíle ideální podmínky. Ideální podmínky totiž většinou nikdy nenastanou. Neexistuje lepší čas, než je právě TEĎ. Ze dne na den asi nezačnete běhat maraton, ale jít se na 20 minut proběhnout kolem sídliště je realistický cíl. Když je chladno nebo prší, vezměte si teplou bundu s kapucí. Když vám při běhu nevychází dech, klidně běh na chvíli prostřídejte chůzí (indiánský běh). Když se vám nechce, alespoň se oblečte, obujte tenisky a vyjděte před dům. Mozek připravíte na to, že tohle někdy v brzké době bude pokračovat skutečným vyběhnutím. Ale také se může stát, že vám bude líto nevyběhnout hned, když už jste se oblékali a vážili cestu po schodech :-) 

5. Zaměřte se v první řadě na cestu.

Na začátku se váš cíl může zdát být v nedohlednu. No, možná tam opravdu je. Ale proč se dívat tak daleko a nechat se tím znejistit? Už máte cíl definovaný, rozporcovaný, udělali jste první krok – tak prostě jděte dál! Soustředění na cíl je důležité, ale neméně důležité je také umět cíl pustit z hlavy a být “tady a teď”, na cestě, která k němu vede. Dívat se pod nohy (abyste nespadli) a dívat se kolem (abyste se pokochali).

Přílišné upnutí se na cíl v budoucnu nám může působit zbytečnou úzkost, protože “stále tam nejsem, každý den se snažím a cíl mi přesto zatím uniká… a co když ho nakonec nedosáhnu?”. Užitečnější je směřovat pozornost na dílčí kroky, které k cíli vedou – každý den se můžeme ocenit například za to, že i tentokrát jsme si dopřáli půl hodinovou procházku. A to, že tím sledujeme cíl “zbavit se bolesti zad” – a při vytrvání k němu nejspíše dojdeme – se vlastně stává vedlejším efektem. Nemusíte radost odkládat až na potom, za odměnu. Můžete si užívat i proces, dílčí kroky a každodenní úspěchy. 

6. Snězte žábu hned po ránu.

Nezbláznila jsem se, nedoporučuji vám začít pojídat skutečné žáby. Tímto doporučením je míněno: Udělejte ten největší a nejdůležitější úkol hned ráno. Jak řekl Mark Twain: „Hned po ránu sněz živou žábu a nic horšího se ti už po zbytek dne nestane.“ Zkuste začít ráno něčím, co je pro vás těžké, stresující, ale zároveň je to pro váš osobní nebo pracovní život důležité. Uvidíte, že ze sebe budete mít dobrý pocit a o to snadněji se vám budou po zbytek dne zvládat jiné, snadnější úkoly. Proti snězení živé žáby je vše ostatní hračka, ne?

7. Průběžně vyhodnocujte.

V průběhu plnění cíle – zejména, jde-li o cíl dlouhodobý – se málokomu vyhnou pochybnosti. Dokážu to? Chci to ještě? Podobné otázky si čas od času klade každý a nemá smysl je zahánět. Doporučuji vám opak: Věnujte se jim! Jednou za čas, třeba pravidelně jednou týdně, si udělejte chvilku pro sebe a vyhodnoťte si, kde právě jste, jak vám tam je, zda jdete požadovaným směrem a jestli je pro vás cíl stále ještě důležitý. Existuje řada mobilních aplikací, které vám s vyhodnocováním mohou pomoci. Umožňují sledovat naše návyky a postup směrem k cíli, dávají tak možnost zažít “nepřerušovaný řetězec” dílčích činů vedoucích k cíli. Také nám připomínají, že i když někdy uhneme z cesty (což se prostě stává), máme se kam vrátit, nic není ztraceno a byla by škoda předchozí kroky zahodit.Při ztrátě motivace vám může pomoct také bod č.8.  

8. Najděte si oporu.

Osvědčuje se mít nějakého “partner in crime”, který v tom bude s vámi. Můžete se navzájem hecovat a připomínat si, že je čas podniknout nějaký krok k cíli. Můžete sportovat, učit se anglicky nebo chodit do práce včas společně. Někdo preferuje organizovat si vše sám a po svém, jiná osoba by jej brzdila nebo rozptylovala – pro toho samozřejmě takový “parťák” moc vhodný není. Ale oporou může být i člověk bez stejného cíle. Za oporu se dají považovat také příjemné zážitky, koníčky a jiné drobné radosti. V psychologii se věcem, které nám dávají sílu a chuť jít dál říká “zdroje”. Zdroje jsou důležité zejména tehdy, pokud se rozhodnete pro zásadní životní změnu – odejít z práce, z dlouhodobého vztahu, vymezit se po letech někomu, kdo nerespektuje vaše hranice… V takových chvílích mnohdy zdroje přestáváme vidět, pomoct je znovu nalézt nám může psycholog či psychoterapeut. 

9. Uvolněte místo.

Abyste se mohli soustředit na to pro vás skutečně důležité, je potřeba se zbavit něčeho nedůležitého. Pokud se od rána do večera nezastavíte – a nebo zastavíte, ale vždy jen u sociálních sítí – těžko najdete čas a energii pro novou aktivitu. Když chci něčeho dělat více, musím nejdřív zařídit, že něčeho budu dělat méně. Tak třeba anglická slovíčka místo Facebooku, běhání místo nekonečného naslouchání známé, která vás jen vyčerpává a nikdy nenaslouchá vám… Další tip pro uvolnění místa důležité aktivitě: Delegujte, delegujte, delegujte! Úspěšní a spokojení lidé mají často jeden společný rys: Nemají pocit, že jsou nenahraditelní, a dokázali některou z aktivit přesunout na druhé. Možná namítnete – u mě v práci to ale nejde! Dobře, tak co doma? Není tam nějaká oblast, kterou by mohl převzít partner(ka), potomek nebo paní na úklid? Není ostuda říct si o pomoc, mnohdy tím pomůžete i osobě, na kterou svou povinnost delegujete. Děti se naučí zodpovědnosti a paní na úklid si vydělá. Win-win situace!

10.  Oceňte se.

Tady bych se s dovolením vrátila k lenošské radě z úvodu: Buďte na sebe hodní :-) 

Jasně, že budou na cestě nějaké překážky. Jasně, že cesta bude nějakou dobu trvat. Jasně, že z ní občas sejdete. Ale vyrazili jste na ni a snažíte se (aspoň občas). Tak si odpusťte malé nedokonalosti nebo selhání, najděte si něco, za co na sebe můžete být pyšní a pokračujte dál. To dáte!

V YCLUSTER vám držíme palce! A pokud byste chtěli s kariérním či životním posunem pomoct, není nic jednoduššího než nám napsat .

Sdílet článek

Share on facebook
Share on linkedin
Share on email

mohlo by vás zajímat

Close Menu